Šťastné a (ne)otylé!

Všem Otylkám, otylkám, neotylkám i hubeňourkám, hubnoucím i kynoucím přejeme krásné Vánoce! Mějte na paměti, že nejen jídlem je člověk živ:-)


PS: Na snídani jsem měla úžasný štrúdl s jablky, rozinkami a čokoládou....

Vydařené úterý

Včera jsem měla velmi vydařený den. Ráno jsem udělala zkoušku, sice nebyla těžká, ale i tak to potěší :-). Jídlo bylo taky vyhovující. Na svačinu a snídani jsem měla připravené celozrné plátky s margarínem, kuřecí šunkou, 30% eidamem, rajčaty a salátem. Na pozdější oběd cca 15.30 jsem si udělala lečo s jedním vajíčkem a na večeři jsem dojedla tu svačinu, co jsem měla do školy. Jinak jsem byla cvičit kalanetiku a pak jsem se ještě hecla na plavání. Musim říct, že mi bylo hrozně dobře :-). Měla bych cvičit častěji! B.

Rekapitulace

Tak... a dneska to jsou přesně dva měsíce, kdy si každý den poctivě zapisuji všechno, co sním, vypiju a zda jsem byla cvičit. Takže je možná čas na malou rekapitulaci. Za tu dobu jsem přece jen něco zhubla, ikdyž musím říct, že se vážně až tak moc neomezuji. Vystopovala jsem pár "protidietních hříchů" aneb co bych ještě mohla zlepšit: v poslední době mám závislost na sladkých snídaních, konkrétně na celozrnném pečivu s margarínem a meruňkovou marmeládou (poznámka: levná meruňková marmeláda "euroshopper" z Alberta je na tom chutově stejně jako meruňková značky "Naše bio" z Billy:)), takže bych asi měla ubrat a zařadit opět jogurty nebo sýr... Další položka: moje závislost na kávě s třtinovým cukrem a mlékem (příp. smetanou) také doznala vrcholu - dopřávám si ji každý den a nevím jak se tohoto hříchu zbavit (nějaký tip?).... ale budiž mi k dobru, že mi káva zažene chuť na sladké a nemám ji spojenou s nějakým "dortíkem"... naopak, mám ji ráda jen tak samotnou. Obecně s pečivem mám "problém"... sice večeřím dost často zeleninové saláty (s nějakou bílkovinou), ale téměř vždy také s kouskem pečiva... Naopak mi vůbec nechybí smažené věci, chipsy, uzeniny nebo bílé rohlíky. Tyhle věci jsem za dva měsíce neměla ani jednou :) S čím jsem taky spokojená je pitný režim, většinou vypiju za den min. dva litry tekutin, někdy i mnohem víc, jsem zvyklá pít hodně čajů a neperlivou vodu mám prostě ráda. Aspoň mi poděkují moje ledviny, se kterými mám jinak celkem potíže... (ťuk ťuk). A ještě jedna samochvála: za ty dva měsíce jsem neměla žádné kupované sladké pečivo (myslím koblihy, šátečky atd.) - měla jsem "jen" pár kousků domácího pečiva či celozrnné koláčky ze zdravé výživy (B. mi je svědkem :o). A co cvičení? Od začátku semestru jsem byla 24x na power joze, vychází to tedy na 2 - 3 hodiny cvičení za týden. Měla bych přidat i nějakou aerobní aktivitu... Ale jinak jsem spokojená, že jsem využila permanentku:) Inu, rezervy tedy ještě mám, ale mohlo to být i horší. PS: po skoro 4 letech začíná moje váha číslicí "6", takže... nějaký úspěch tu přeci jen je :D

Jídlo o víkendu

Tak jsem si o víkendu udělala moc dobré jídla. Pstruha nadívaného česnekem s bramborovou kaší a mrkvovo-celerový salát. Oboje bylo mňam. Zitra dojim ten celerový salát. Už se těším. Jinak jsem jedla málo svačin a na snídani cel. pečivo s máslem a tvrdým sýrem.

Tak a teď sem dám prímovou písničku :-) B.

Ovesná kaše

Dnes jsem si na snídani udělala mňamózní ovesnou kaši s banánem a mandarinkou. Nevím, proč si ji nedělám častěji, když mi tak moc chutná. Nedávno jsme se s M bavily o tom, že si M dělala instantní ovesnou kaši, a že jí přišla najednou moc sladká. Je to tak, není nad klasickou domácí kaši s čerstvým ovocem :-). Přikládám recept.
Ovesná kaše
Do malého hrnce dáme rozpustit máslo, poté přidáme ovesné vločky (já kupuji emco jemné), zalejeme mlékem a přidáme špetku sli a cukru. mícháme do měkka, poté zalijeme nakrájené ovoce předem připravené v misce. :-)
B.

receptová inspirace

Poslední dobou velmi často zařazuji do svého jídelníčku pohanku a červenou čepu. Tyto dvě potraviny se dají skvěle upravit a lze z nich připravit velmi chutné jídlo.

Můj recept na pohanku:
Uvaříme pohanku. Na pánvi osmahneme na plátky pokrájený česnek a přidáme pokrájená rajčata a cuketu, osolíme a přidáme bylinky (tymián, bazalka, rozmarýn), dusíme a po změknutí smícháme s pohankou.
Je to snadné a hlavně fakt moc dobré :-)

Dnes jsem zkusila rizoto z červené řepy. Bylo vynikající, takže ho můžu jen doporučit.
Potřebujeme speciální ríži na rizoto (arborio), červenou řepu,olivový olej, tymián, sůl, vývar a parmazán.
Řepu nakrájíme na malé kostičky. Do kastrolu vlejeme trochu ol. oleje, tymián a řepu, mícháme do poloměkka. Poté přidáme rýži, kterou tak minutu necháme osmahnout. Poté zalejeme vývarem (1 naběračka). Vždy, když se vývar v rýži vypaří, přilejeme další. Toto opakujeme do změknutí. Při podávání posypeme parmezánem.
Dobrou chuť :-)
B.

Bio den

Jako každý den i dnes jsem si zapisovala denní jídelníček a "pitníček" a došlo mi, že dneska jsem v něm měla hodně bio výrobků... Takhle oblast mě docela zajímá a myslím si, že "biofenomén" nás jen tak nepustí... Podle mě můžeme lidi podle názoru na bio jídlo (a vlastně už i kosmetiku, oblečení...) rozdělit do dvou kategorií: buď jste milovníky nebo ortodoxními odpůrci. Já jsem tak někde mezi:) Jelikož část mé rodiny pracuje ve firmě, která jako první uvedla v České republice na trh biopotraviny, mám k nim docela snadný přístup... Asi bych to tu neměla psát, ale... hodně věcí jsem měla možnost zadarmo ochutnat :o) Dostávám od tety dost výrobků, jakožto vzorků... Třeba dneska jsem měla na oběd celozrnnou ryži v bio kvalitě, kterou bych si jinak asi díky vyšší pořizovací ceně nekoupila... Ale doufám, že až budu velká holka a budu pracovat, budu si tyhle věci moci dopřát... Já jim totiž vcelku věřím. Jasně, chce to zdravý rozum a bio jogurt z Rakouska je pořád dovezený z Rakouska, který naše české zemědělce nespasí... Takže to chce přesmýšlet a vybírat... Co je opravdu dobré mít bio a co je naopak lepší "jen" z českých lesů a hájů, potažmo z regionálních zdrojů.... Zrovna jím bio banán - v Bille vás v současnosti vyjde kilo za stejný peníz jako nebio... otázkou ovšem zůstává, jestli je bio banán z Kostariky pro naše eko zemědělství lepší než nebio banán z Kostariky... Přesto jsem si koupila od každé "značky" jeden a udělám malý test... Bio banán je zatím tak nějak.... normální :o) Uvidíme zítra jaký bude ten "obyč"....
Jelikož miluju polévky všeho druhu a ražení, musím se s vámi podělit o jednu moji malinkatou radost: v rámci objednávky nejúžasnějších bio čajů Sonnentor mi před pár dny dorazil i můj "Anděl strážný" (ano, opravdu se to tak jmenuje), což je "čistá kuřecí polévka obohacená o Hildegardino koření, která zahřívá tělo i duši". V podstatě je to bujon v prášku a je to naprosto úžasné :-) Ano, krabička stojí sice 80 korun, ale na čtvrt litru vám postačí jedna lžíce a balení má 180g. A razím heslo, že raději si udělat skvělou polévku doma, ve které víte co je, než jít na pofidérní "hospodskou" třeba za 40 :o)
A jaký máte vy vztah k biopotravinám? Zařazujete je do svého jídelníčku? Máte nějaké "stálice"? M.

Víkendy

Víkendy jsou průser. Není to pravidlem, ale většinou alespoň jeden den o víkendu bohužel poruším své zásady s sním něco, co úplně nesedí s mým stravováním. Už nebydlím s rodiči, a tak to mám s jídlem snažší. Vařím si co chci a co mi vyhovuje. Přes týden je to v pořádku, jezdím do školy a mám úplně jiný režim než o víkendu, ale přijde víkend a já jedu na návštěvu k babičce, k rodičům, k rodičům přítele... no a všude mě čekají kalorická jídla. Neříkám, že mi nechutnají, ba naopak. Po mnoha z nich bych se mohla utlouct, ale vůbec se mi nelíbí, že najednou musím jíst něco, co nechci. Je to docela těžké odmítnout. Tak to řeším tak, že si dám málo a večeři a snídani už řeším po svém... Taky to máte podobně? B.

Kde je chyba 2

Jak jsem slíbila včera, dneska se s Vámi podělím o takovou mou malou osobní anamnézu aneb proč jsem tam, kde jsem, a proč jsem vůbec na tomto blogu...
Stejně jako kolegyně B., nikdy jsem v dětství nebyla žádná vyžle. Možná tak max. do sedmi let, co si vzpomínám... Ve třetí třídě jsem se začala už docela zakulacovat... Teďka, s odstupem těch asi 16ti let, nedokážu přesně říct proč... proč jsem "najednou" byla tlustější a nešťastnější. Odpovědi bohužel nenaleznu ani v mých denících, které jsem si právě od těch sedmi let psala (až do 17 let). Co tam ovšem najdu je fakt, že váhu řeším už právě v těch sedmi osmi letech (!) a řeším tam, co si obléct na cestu na tábor (byly to prázdniny po 2. třídě ZŠ...), když mám "tak tlustý stehna a v kraťasech spolužáka neohromím." A tak to nějak vlastně začalo... Problematiku obtloustlých stehen/plochého hrudníku/velkého zadku/celulitidy/povolených paží tam řeším neustále a dokolečka po celých dalších deset let, kdy jsme si tyto deníky vedla. Takže si asi obrázek uděláte sami/y. Neznamená to ovšem, že bych se nikdy nesnažila zhubnout, naopak. Snažila jsem se pořád. Až mě v současné době překvapuje jak moc... že jsem např. v nějakých 15ti letech chodila i 4x týdně cvičit, ale kýžený výsledek se jaksi stále nedostavoval. Psala jsem si různé jídelníčky, diety, "stravovací tipy a triky":) atd. atd. Co bylo v tomto období ke vzteku ještě víc bylo to, že moje o rok starší sestra i matka byly (jsou) hubené a nikdy nemusely jídlo řešit. Takže se předpokládalo, že budu jíst to co ony a budu taky v pohodě... Ale nebylo tomu tak, takže docházelo často k různým konfliktům, které mi teďka připadají docela malicherné, ale v té době, očima dospívající oplácané slečny, kterou nikdo nechce, mi to přišlo jako konec světa. Čas šel dál, stále jsem měla nějaké to kilo navíc, ale přišel poslední ročník střední školy a něco se ve mně zlomilo (zřejmě i vidina maturitního plesu stráveného v černých XL kalhotech a nějakém hábitu v koutě kulturního domu) a dala jsem se do hubnutí naplno. Řešila jsem opravdu každé sousto, jedla 5x denně, 2x týdně cvičila poctivě aerobic a kýžené výsledky se dostavily. Za cca 3 měsíce jsem zhubla skoro 10 kilo a byl to naprosto úžasný pocit. Na plese jsem měla po hrozně dlouhé době šaty a vážně jsem si to užila. Ale tohle happy období mi nevydrželo dlouho. Záhy se moje zhublé tělo dožadovalo energie, měla jsem čím dál větší chutě na sladké, nechtělo se mi cvičit, blížila se maturita a já se na celý jídelníček i cvičení vykašlala. Nabrala jsem vše zpět, po nějaké době i nějaké to kilo navíc a opět jsem byla tam kde jsem být nechtěla... Do toho jsem začala chodit na vysokou a řešila úplně jiné věci než jídlo a cvičení. Teďka mi je 23, jsem v posledním ročníku VŠ a přijde mi, že už jsem jaksi konečně dospěla, prošla jsem všemi těmi "nahoru dolů" obdobími a konečně mi došlo, že nikdy nebudu padesátikilová kost bez boků s pevným mini zadkem bez celulitidy. Už jsem schopná si přispustit, že mi není souzeno "být hubená a ani nevědět jak." Zkrátka geny mi v tomto ohledu zrovna nepřejí. Tím ale nechci říct, že jsem smířená s osudem zapšklé devadesátikilové stodoly, která nosí zásadně velké černé oblečení a na skupinové cvičení by nikdy nešla, naopak! Propadla jsem kouzlu powerjogy, chodím cvičit 2-3x týdně podle času, zdá se mi, že jsem se už trošku zpevnila (chodím cvičit zhruba dva a půl měsíce) a jídlo sice řeším (píšu si už skoro měsíc a půl každý den svoje přesné jídelníčky i pitný režim a cvičení), ale zároveň si jídlo vychutnávám,dopřávám si, kupuji hodně bio věcí, chodím ráda do menších obchůdků se zdravou výživou a objevuji nové kombinace a chutě. Co se týče váhy, za tuto dobu jsem zhubla zhruba dve tři kila, což není moc... a s tím je spojený další můj problém - nevím, kde mám ještě slabá místa, co musím ještě zlepšit, aby mi šlo hubnutí lépe... Možná by stačila ke změně nějaká malá "vychytávka" - třeba si jen přestat sladit kávu (kterou si dopřávám takřka každé odpoledne, byť slazené jen jednou lžičkou třtinového cukru) nebo bych měla přidat hodinu cvičení navíc, nejlépe aerobního charakteru? Snížit sacharidy k večeři (protože si klidně večer dám pár hrstí těstovin, dva plátky slunečnicového chleba atd.)? Vážně nevím... proč jsem předtím zhubla během tří měsíců skoro deset kilo a teďka ani ne třetinu... Možná je to i věkem, předtím mi bylo o pět let méně a víte co se říká: po dvacítce už to tak nejde.... Ale nechci být jen otrokem jednoho čísla a tomu vše podřizovat. Celkově se cítím líp, jsem ráda že mám jídlo pod kontrolou, víc co jím, hlídám si porce ovoce/zeleniny, hodně piju, relativně se hýbu... A to je možná důležitější než číslo na váze. Každopádně to nevzdávám, neberu tohle jen jako dočasné "omezování", ale jako opravdu můj životní styl... a třeba se časem nějaké to kilo ještě pohne a přiblížím se k mému "vysněnému cíli" :) A jaký je Váš hubnoucí "problém"? M.

Seznamte se...

Je na čase představit i druhou polovičku Otylek - jistou slečnu M. Stejně jako její spolubojovnice má kladný vztah ke zdravému životnímu stylu, miluje zeleninu, ovoce, prolévá se litry vody, jí jogurty, tvarohy, vločky, sojové maso, tofu.... a má nějak to kílo navíc. A to už hezkých pár let, přestože se "hlídá" vlastně neustále. Řeší co jí, řeší pohyb, vyčítá si každou kalorii navíc a stejně bez valného úspěchu. Ale jeden malý úspěch přeci jen už zaznamenala: došlo jí, že dietou nic nevyřeší. Nechce být odsouzená k celoživotnímu počítání kalorií či k ochuzování všedobrých chutí. Musí na to jít od lesa - a ze zdravé stravy si udělat životní styl, filozofii, koníček. Něco, co jí bude bavit, bude se postupně, ale zvolna zbavovat tukových polštářů a bude objevovat nové chutě a hlavně: nebude líná! Nebude mrčet před každým cvičením (a mráz za okny ji prostě neodradí aby si jela zacvičit), nebude líná si chystat večer svačiny na další den, nebude líná plánovat nákupy jídla, aby se z toho dalo sestavit něco vhodného i chutného atd. Zkrátka chce to opravdu přemýšlet, kombinovat, číst, pídit se a obětovat tomu nějaký čas. Její osobní anamnézu čekejte již brzy:) M.

Červená řepa

Včera jsem si udělala skvělou večeři - pečenou řepu se sýrem. Jo já vím, že ten sýr by tam být nemusel, ale ta kombinace je naprosto báječná.
Recept:
červená řepa (množství je na vás, já jsem udělala 2 malé a ještě mi zbylo na oběd)
bylinky (tymián, rozmarýn, bazalka)
sůl
olivový olej
ocet balsamico
nějaký aromatický sýr (měla jsem doma zrovna nějaké ze španělska)

Všechno až na sýr se dá do pekáčku a pečeme do měkka. Po upečení posypeme trochou sýra.
Jsem milovník červené řepy, takže mi to fakt moc chutnalo. B.

PROČ NEPIJEME SLADKÉ NÁPOJE

Kde je chyba?

Jsem nemocná a proto mám trochu víc času. Rozhodla jsem se, že pokud chceme mít funkční blog, je třeba do něj přispívat. A když mám teď ten čas, tak mi to půjde "ostošest". Asi by bylo dobré, kdyby jsme se podepisovaly, když jsme 2. Aby bylo jasné, která co napsala. Tak moje značka bude třeba B. Už od mala se potýkám se zvýšenou váhou. Nikdy jsem nebyla štíhlá, ale nikdy jsem nebyla vyloženě obézní. Někdo by mě možná nazval krev a mlíko, někdo baculka, kamarádka zase rádá říká prostorově jinak řešená... každopádně mi nikdo nevymluví, že nejsem tlustá. Jo já vím, že spousta lidí je na tom hůř, ale jde mi hlavně o to, že já sama bych se chtěla cítit lépe. Na základce se mi posmívali v tělocviku, kvůli mým špatným výkonům..Zkrátka sport mi nikdy nešel a díky tělocviku jsem k němu měla dlouhou dobu odpor. Tělocvikáři mě nutili do výkonů, které jsem nebyla schopna splnit a pozdeji jsem stejně začala všechno sabotovat. Sehnala jsem si omluvenku na běhání, takže jsem naštěstí v posledních ročnících byla posměchu ušetřena. Asi od 5-ti let jsem jezdila na tábory, kde si mě často dobírali kvůli jídlu. A to jsem se nikdy nepřejídala, ale protože jsem nebyla hubená, tak ostatní nabyli dojmu, že to tak prostě je, a když jsem si chtěla vzít místo 2 půlek chleba 3, tak to byl obrovský problém. Často jsem měla strach se vůbec najíst a nějaké přidávání jídla nepřicházelo v úvahu. Když jsem držela bobříka hladu, se kterým jsem mimochodem neměla nikdy problém, byla jsem nařčena z toho, že mi sestra nosí do stanu jídlo. Tehdy se mě to hrozně dotklo a myslím, že jsem dotčena dodnes. Když jsem jezdila na nějaké výpravy a chaty, tak jsem si schválně vozila minimum jídla, aby nemohl nikdo říct "panebože ta žere". A když už jsem se odvážila do něčeho kousnout, už jsem slyšela poznámku "ty zase jíš?". Asi to vě mně zanechalo následky, protože jakmile jsem mezi lidmi, tak se hlídám, abych moc nejedla a rozhodně si nepřidávám. Asi tak ve 14ti letech jsem se začala zajímat o anorexii a bulimii. Četla jsem hromady článků v časopisech a na internetu. Fascinovalo mě, jak jsou  ty holky úžasné, že doukážou nejíst a jak jsou krásně hubené. Místo toho, aby mě t odradilo, začala jsem jíst 1x denně a pít jablečný ocet s medem. Samozřejmě, že jsem zkoušela i zvracet. jak jinak, nejlepší řešení, jak jíst a nepřibrat. Dlouho mi to nešlo, ale nakonec jsem se naučila, jak zvracení vyvolat. Jelikož nemám silnou vůli, mé nadšení dlouho nevydrželo a anorektička ani bulimička se ze mě nestala. Dnes jsem za to hrozně ráda. Na internetu jsem si našla kontakt na stejně starou holku s podobnými problémy. Začaly jsme si psát emaily. Psaly jsme si o tom, co jsme snědly a vlastně jsme se litovaly. Nedávno jsem ty maily našla a nestačila jsem se divit... Na střední škole jsem měla jiné starosti než se starat o váhu. Začala jsem se pořádně bavit. Chodila jsem do hospod, na koncerty a často se zamilovávala. Samozřejmě mi nebylo jedno jak vypadám, ale nějaké drastické diety jsem nedržela. Nějak jsem jedla, co jsem chtěla. Ale před lidmi jsem se pořád hlídala.
Po střední jsem se o zdravou výživu začala zajímat víc. Začala jsem jíst víc celozrného pečiva a zeleniny. V dnešní době nejím smažené a tučné jídlo. Nepiju sladké nápoje a cukr mám  doma jen pro návštěvy. Piju čistou vodu, čaj a občas kafe s mlékem. Miluju zakysané a mléčné výrobky. Obyčejný kefír vypiju na posezení. Ovocné jogurty jsem začala jíst až v poslední době, a to si ještě hlídám jaké. Uzeninám se vyhýbám, kupuju si poze kuřecí nebo krůtí šunku. Mám ráda ryby a po zeleninových salátech se můžu utlouct. Přicházím na chuť luštěninám a ovoce mi v jídelníčku taky rozhodně nechybí. Sladké celkově moc nemusím, takže co se toho týče, tak problém nemám. Čokoládu sním akorát hořkou. Pod 70% nejdu. A to ještě tak jednou za 3 měsíce. A když už mám na něco sladkého chuť, tak si dám ovoce nebo jednou za čas sojový suk. Můj jediný hřích, o kterém vím a nehodlám se ho zbavit jsou sýry a pečivo. Mám ráda snad všechny až na tavené. Ty nejím. Miluju tvarůžky, ementál, parmezán, snad všechny smradlavé sýry. Obávám se, že těch se tak snadno nevzdám. Co se týče pečiva, upřednostňuji celozrnné. Kupuji si celozrnný plátkový chléb, který jím takřka celý týden. Občas zhřeším a koupím si dalamánek nebo celozrnnou kaiserku nebo tak 2x za měsíc croissant. Sladkému pečivu se vyhýbám úplně, ale jsem taky jenom člověk a někdy si prostě ten tvarohový koláč nebo mrkvový šáteček koupím. Asi pře dvěma měsíci jsem se začala hlídat a snažím se jíst pomaleji a pravidelně. V pondělí chodím plavat a v úterý cvičit. Když to vyjde někdy v týdnu, tak přidám procházku nebo nějaké jiné cvičení, ale v poslední době se mi to moc nedaří... Je fakt, že za ty 2 měsíce jsem zhubla 3 kila, ale moc nerozumím tomu, proč se na mě tuk drží, když jsem nikdy neholdovala sladkému, hamburgrům, fastfoodům, colám, smaženému aj... Co se týče genů, tak všechny ženy v našem rodě z obou stran jsou zaoblenější. Všechny až na mou sestru, která je štíhlá, jsou poměrně velké baby. Ještě jedna věc by to mohla ovlivňovat. Mám sníženou funkci štítné žlázy a musím brát léky. Tak nevím. Buď budu muset začít cvičit každý den aspoň hodinu, což už teď vím, že nezvládnu, nebo přestat jíst úplně nebo jíst jenom zeleninu, nebo fakt nevím...
B.

MENZA

Jako studentkám vysoké školy nám občas nezbývá nic jiného, než se najíst ve školní menze. A protože se snažíme jíst zdravě, tak bohužel nemáme moc na výběr, co se jídla týče. Přestože nám jídelna nabízí poměrně širokou škálu jídel, nám hubnoucím se nabízí tak 1-2. Například  v pondělí jsem se těšila, že si dám něco lehkého. Hurá..., vidím tresku s brokolicí. Jaké bylo mé překvapení, když treska vypadala jako řízek. Sice mě kuchařka uklidňovala, že treska je pečená a ne smažená, ale to mi na úsměvu nepřidalo. Po odkrytí strouhankové vrstvy na mě vykoukla bílá rybí směs se zelenými kousky něčeho marně připomínajícího brokolici. Zachránila to bramborová kaše a zeleninová příloha, kterou dávají ke každému jídlu. Nerozumím tomu, proč ti, co sestavují jídelníček, nemohou napsat, že se jedná o rybu v trojobalu. Aspoň by jedinci jako já, nebyli tolik překvapení. Ve středu jsem si opět vybírala oběd. Menza mi nabízela langoše, pizzy, hranolky, rajská s knedlíkem, nějaký řízek, palačinky, francouzské brambory... z toho schůdnějšího nabízeli přírodní kuřecí řízek, robi nudličky po mexicku s kečupem nebo kuřecí směs na kari se solamylem. Vybrala jsem kuřecí na kari s rýží a byla to docela dobrá volba. Jídlo obsahovalo poměrně velké množství pórku a celková chuť nebyla úplně špatná... Občas se mi poštěstí a najdu tam takové poklady jako pohankový salát nebo dušenou zeleninu ... a to mám potom docela radost.