Jsem nemocná a proto mám trochu víc času. Rozhodla jsem se, že pokud chceme mít funkční blog, je třeba do něj přispívat. A když mám teď ten čas, tak mi to půjde "ostošest". Asi by bylo dobré, kdyby jsme se podepisovaly, když jsme 2. Aby bylo jasné, která co napsala. Tak moje značka bude třeba B. Už od mala se potýkám se zvýšenou váhou. Nikdy jsem nebyla štíhlá, ale nikdy jsem nebyla vyloženě obézní. Někdo by mě možná nazval krev a mlíko, někdo baculka, kamarádka zase rádá říká prostorově jinak řešená... každopádně mi nikdo nevymluví, že nejsem tlustá. Jo já vím, že spousta lidí je na tom hůř, ale jde mi hlavně o to, že já sama bych se chtěla cítit lépe. Na základce se mi posmívali v tělocviku, kvůli mým špatným výkonům..Zkrátka sport mi nikdy nešel a díky tělocviku jsem k němu měla dlouhou dobu odpor. Tělocvikáři mě nutili do výkonů, které jsem nebyla schopna splnit a pozdeji jsem stejně začala všechno sabotovat. Sehnala jsem si omluvenku na běhání, takže jsem naštěstí v posledních ročnících byla posměchu ušetřena. Asi od 5-ti let jsem jezdila na tábory, kde si mě často dobírali kvůli jídlu. A to jsem se nikdy nepřejídala, ale protože jsem nebyla hubená, tak ostatní nabyli dojmu, že to tak prostě je, a když jsem si chtěla vzít místo 2 půlek chleba 3, tak to byl obrovský problém. Často jsem měla strach se vůbec najíst a nějaké přidávání jídla nepřicházelo v úvahu. Když jsem držela bobříka hladu, se kterým jsem mimochodem neměla nikdy problém, byla jsem nařčena z toho, že mi sestra nosí do stanu jídlo. Tehdy se mě to hrozně dotklo a myslím, že jsem dotčena dodnes. Když jsem jezdila na nějaké výpravy a chaty, tak jsem si schválně vozila minimum jídla, aby nemohl nikdo říct "panebože ta žere". A když už jsem se odvážila do něčeho kousnout, už jsem slyšela poznámku "ty zase jíš?". Asi to vě mně zanechalo následky, protože jakmile jsem mezi lidmi, tak se hlídám, abych moc nejedla a rozhodně si nepřidávám. Asi tak ve 14ti letech jsem se začala zajímat o anorexii a bulimii. Četla jsem hromady článků v časopisech a na internetu. Fascinovalo mě, jak jsou ty holky úžasné, že doukážou nejíst a jak jsou krásně hubené. Místo toho, aby mě t odradilo, začala jsem jíst 1x denně a pít jablečný ocet s medem. Samozřejmě, že jsem zkoušela i zvracet. jak jinak, nejlepší řešení, jak jíst a nepřibrat. Dlouho mi to nešlo, ale nakonec jsem se naučila, jak zvracení vyvolat. Jelikož nemám silnou vůli, mé nadšení dlouho nevydrželo a anorektička ani bulimička se ze mě nestala. Dnes jsem za to hrozně ráda. Na internetu jsem si našla kontakt na stejně starou holku s podobnými problémy. Začaly jsme si psát emaily. Psaly jsme si o tom, co jsme snědly a vlastně jsme se litovaly. Nedávno jsem ty maily našla a nestačila jsem se divit... Na střední škole jsem měla jiné starosti než se starat o váhu. Začala jsem se pořádně bavit. Chodila jsem do hospod, na koncerty a často se zamilovávala. Samozřejmě mi nebylo jedno jak vypadám, ale nějaké drastické diety jsem nedržela. Nějak jsem jedla, co jsem chtěla. Ale před lidmi jsem se pořád hlídala.
Po střední jsem se o zdravou výživu začala zajímat víc. Začala jsem jíst víc celozrného pečiva a zeleniny. V dnešní době nejím smažené a tučné jídlo. Nepiju sladké nápoje a cukr mám doma jen pro návštěvy. Piju čistou vodu, čaj a občas kafe s mlékem. Miluju zakysané a mléčné výrobky. Obyčejný kefír vypiju na posezení. Ovocné jogurty jsem začala jíst až v poslední době, a to si ještě hlídám jaké. Uzeninám se vyhýbám, kupuju si poze kuřecí nebo krůtí šunku. Mám ráda ryby a po zeleninových salátech se můžu utlouct. Přicházím na chuť luštěninám a ovoce mi v jídelníčku taky rozhodně nechybí. Sladké celkově moc nemusím, takže co se toho týče, tak problém nemám. Čokoládu sním akorát hořkou. Pod 70% nejdu. A to ještě tak jednou za 3 měsíce. A když už mám na něco sladkého chuť, tak si dám ovoce nebo jednou za čas sojový suk. Můj jediný hřích, o kterém vím a nehodlám se ho zbavit jsou sýry a pečivo. Mám ráda snad všechny až na tavené. Ty nejím. Miluju tvarůžky, ementál, parmezán, snad všechny smradlavé sýry. Obávám se, že těch se tak snadno nevzdám. Co se týče pečiva, upřednostňuji celozrnné. Kupuji si celozrnný plátkový chléb, který jím takřka celý týden. Občas zhřeším a koupím si dalamánek nebo celozrnnou kaiserku nebo tak 2x za měsíc croissant. Sladkému pečivu se vyhýbám úplně, ale jsem taky jenom člověk a někdy si prostě ten tvarohový koláč nebo mrkvový šáteček koupím. Asi pře dvěma měsíci jsem se začala hlídat a snažím se jíst pomaleji a pravidelně. V pondělí chodím plavat a v úterý cvičit. Když to vyjde někdy v týdnu, tak přidám procházku nebo nějaké jiné cvičení, ale v poslední době se mi to moc nedaří... Je fakt, že za ty 2 měsíce jsem zhubla 3 kila, ale moc nerozumím tomu, proč se na mě tuk drží, když jsem nikdy neholdovala sladkému, hamburgrům, fastfoodům, colám, smaženému aj... Co se týče genů, tak všechny ženy v našem rodě z obou stran jsou zaoblenější. Všechny až na mou sestru, která je štíhlá, jsou poměrně velké baby. Ještě jedna věc by to mohla ovlivňovat. Mám sníženou funkci štítné žlázy a musím brát léky. Tak nevím. Buď budu muset začít cvičit každý den aspoň hodinu, což už teď vím, že nezvládnu, nebo přestat jíst úplně nebo jíst jenom zeleninu, nebo fakt nevím...
B.
Žádné komentáře:
Okomentovat