Jak jsem slíbila včera, dneska se s Vámi podělím o takovou mou malou osobní anamnézu aneb proč jsem tam, kde jsem, a proč jsem vůbec na tomto blogu...
Stejně jako kolegyně B., nikdy jsem v dětství nebyla žádná vyžle. Možná tak max. do sedmi let, co si vzpomínám... Ve třetí třídě jsem se začala už docela zakulacovat... Teďka, s odstupem těch asi 16ti let, nedokážu přesně říct proč... proč jsem "najednou" byla tlustější a nešťastnější. Odpovědi bohužel nenaleznu ani v mých denících, které jsem si právě od těch sedmi let psala (až do 17 let). Co tam ovšem najdu je fakt, že váhu řeším už právě v těch sedmi osmi letech (!) a řeším tam, co si obléct na cestu na tábor (byly to prázdniny po 2. třídě ZŠ...), když mám "tak tlustý stehna a v kraťasech spolužáka neohromím." A tak to nějak vlastně začalo... Problematiku obtloustlých stehen/plochého hrudníku/velkého zadku/celulitidy/povolených paží tam řeším neustále a dokolečka po celých dalších deset let, kdy jsme si tyto deníky vedla. Takže si asi obrázek uděláte sami/y. Neznamená to ovšem, že bych se nikdy nesnažila zhubnout, naopak. Snažila jsem se pořád. Až mě v současné době překvapuje jak moc... že jsem např. v nějakých 15ti letech chodila i 4x týdně cvičit, ale kýžený výsledek se jaksi stále nedostavoval. Psala jsem si různé jídelníčky, diety, "stravovací tipy a triky":) atd. atd. Co bylo v tomto období ke vzteku ještě víc bylo to, že moje o rok starší sestra i matka byly (jsou) hubené a nikdy nemusely jídlo řešit. Takže se předpokládalo, že budu jíst to co ony a budu taky v pohodě... Ale nebylo tomu tak, takže docházelo často k různým konfliktům, které mi teďka připadají docela malicherné, ale v té době, očima dospívající oplácané slečny, kterou nikdo nechce, mi to přišlo jako konec světa. Čas šel dál, stále jsem měla nějaké to kilo navíc, ale přišel poslední ročník střední školy a něco se ve mně zlomilo (zřejmě i vidina maturitního plesu stráveného v černých XL kalhotech a nějakém hábitu v koutě kulturního domu) a dala jsem se do hubnutí naplno. Řešila jsem opravdu každé sousto, jedla 5x denně, 2x týdně cvičila poctivě aerobic a kýžené výsledky se dostavily. Za cca 3 měsíce jsem zhubla skoro 10 kilo a byl to naprosto úžasný pocit. Na plese jsem měla po hrozně dlouhé době šaty a vážně jsem si to užila. Ale tohle happy období mi nevydrželo dlouho. Záhy se moje zhublé tělo dožadovalo energie, měla jsem čím dál větší chutě na sladké, nechtělo se mi cvičit, blížila se maturita a já se na celý jídelníček i cvičení vykašlala. Nabrala jsem vše zpět, po nějaké době i nějaké to kilo navíc a opět jsem byla tam kde jsem být nechtěla... Do toho jsem začala chodit na vysokou a řešila úplně jiné věci než jídlo a cvičení. Teďka mi je 23, jsem v posledním ročníku VŠ a přijde mi, že už jsem jaksi konečně dospěla, prošla jsem všemi těmi "nahoru dolů" obdobími a konečně mi došlo, že nikdy nebudu padesátikilová kost bez boků s pevným mini zadkem bez celulitidy. Už jsem schopná si přispustit, že mi není souzeno "být hubená a ani nevědět jak." Zkrátka geny mi v tomto ohledu zrovna nepřejí. Tím ale nechci říct, že jsem smířená s osudem zapšklé devadesátikilové stodoly, která nosí zásadně velké černé oblečení a na skupinové cvičení by nikdy nešla, naopak! Propadla jsem kouzlu powerjogy, chodím cvičit 2-3x týdně podle času, zdá se mi, že jsem se už trošku zpevnila (chodím cvičit zhruba dva a půl měsíce) a jídlo sice řeším (píšu si už skoro měsíc a půl každý den svoje přesné jídelníčky i pitný režim a cvičení), ale zároveň si jídlo vychutnávám,dopřávám si, kupuji hodně bio věcí, chodím ráda do menších obchůdků se zdravou výživou a objevuji nové kombinace a chutě. Co se týče váhy, za tuto dobu jsem zhubla zhruba dve tři kila, což není moc... a s tím je spojený další můj problém - nevím, kde mám ještě slabá místa, co musím ještě zlepšit, aby mi šlo hubnutí lépe... Možná by stačila ke změně nějaká malá "vychytávka" - třeba si jen přestat sladit kávu (kterou si dopřávám takřka každé odpoledne, byť slazené jen jednou lžičkou třtinového cukru) nebo bych měla přidat hodinu cvičení navíc, nejlépe aerobního charakteru? Snížit sacharidy k večeři (protože si klidně večer dám pár hrstí těstovin, dva plátky slunečnicového chleba atd.)? Vážně nevím... proč jsem předtím zhubla během tří měsíců skoro deset kilo a teďka ani ne třetinu... Možná je to i věkem, předtím mi bylo o pět let méně a víte co se říká: po dvacítce už to tak nejde.... Ale nechci být jen otrokem jednoho čísla a tomu vše podřizovat. Celkově se cítím líp, jsem ráda že mám jídlo pod kontrolou, víc co jím, hlídám si porce ovoce/zeleniny, hodně piju, relativně se hýbu... A to je možná důležitější než číslo na váze. Každopádně to nevzdávám, neberu tohle jen jako dočasné "omezování", ale jako opravdu můj životní styl... a třeba se časem nějaké to kilo ještě pohne a přiblížím se k mému "vysněnému cíli" :) A jaký je Váš hubnoucí "problém"? M.
Žádné komentáře:
Okomentovat